Ano, je to tak.
Nosič atomových bomb B-52 a Piper L4 Grasshoper, dvě letadla která dokáží poslat velice mnoho tun ničivého železa na určený cíl.
Naštěstí co se týká Pipera, tak už má svoji aktivní službu za sebou a piloti budou jeho výborné letové vlastnosti předvádět jen na Leteckých Dnech.
Ale v minulosti tomu tak nebylo…
Všeobecně se má za to, že Piper L4 sloužil jako průzkumný, kurýrní a výcvikový letoun. A to je pravda. Ale hlavní práce pro kterou byl tento stroj po náročných testech přijat US Army, bylo vzdušné zaměřování nepřítele (artillery spotting) pro dělostřelectvo. Americká armáda do té doby žádná letadla nepoužívala, to bylo výsadou pouze US Airforce a USMC (United States Marine Corps). A tak každý dělostřelecký batalion za druhé světové války měl svou leteckou sekci, která se skládala s několika pilotů, pozorovatelů, mechaniků a dalšího technického personálu, včetně letadel, servisních a transportních vozidel. Dneska se zvědavě otočíme za malým zeleným letadlem a jeho bzučivým a uklidňujícím zvukem motoru Continental C65, ale v dobách válečných, němečtí vojáci v zákopech tento zvuk neměli rádi. Pokud se neukryli, tak jediným čím při jeho průletu pohnuli, byli bulvy očí. Důvod byl prostý, velice rychle zjistili, že ta malá zelená potvůrka je dokáže vymazat z povrchu zemského. Tento letoun byl vybaven prostou, ale účinnou zbraní a tou byla vysílačka! Přesnost amerického dělostřelstva byla smrtící. Posádka Piper L4 - Grasshopper (luční koník) vysílala rádiem přesnou informaci o poloze nepřítele a dělostřelectvo tam poslalo své střely. Dokázali trefit ze svých 105 mm houfnic i relativně malý cíl jako třeba německé kulometné hnízdo, nebo tank, bylo proto téměř sebevraždou pro pěšáka, jen tak z legrace si na to nízko letící letadlo vystřelit! Na čáře válečné fronty pak tato letadla byla ve vzduchu celý den a sloužila jako Oči Dělostřelectva. Je s podivem, jak málo bylo těchto letadel nepřítelem sestřeleno. Bylo to z následujících důvodů. L4-ky létali ve výšce 450 m, což byla malá výška pro účinný flak, ale relativně velká výška pro efektivní střelbu ručních zbraní pěchoty. Z pohledu z výšky pak, díky své kamufláži a malé rychlosti letu, byla tato letadla pro stíhačky téměř neviditelná. (mohu potvrdit, při letu po okruhu letiště mě v Piperu z okolních letadel nikdo nevidí a musím hlásit neustále svoji polohu).
Je prokázáno, že kromě bombardéru B-29 který shodil atomovou bombu na Hirošimu nebylo za druhé světové války letadlo které by dokázalo vyslat více ničivé síly na určený cíl, než malý plátnem potažený Piper L 4 Grasshopper.
A z toho plyne jedno ponaučení:
I když něco na první pohled vypadá velmi nenápadně a obyčejně - může to být pěkná svině!
Marek Vala
